Profesní příběh

Kam po základní škole bylo celkem jasné a hurá do Děčína na stavební průmyslovku na obor voda. Dost dobrý základ – díky pane profesore Matuno. Zde jsem v roce 1978 poprvé přišel do styku s Povodím Ohře. Získal jsem stipendium v rámci tehdy probíhající výstavby Náhradních opatření za nádrž Dřínov. Jenže po průmce by následovala vojna a to tedy ne! Tak tedy se zpožděním přihláška na Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby a vodní hospodářství, přijímačky a Praha. Škola mi skončila po absolvování zkoušky z matematiky ve třetím semestru u profesora Vančury, protože dál už nebylo nic tak problematického. Naopak odborné předměty pod vedením znalých a fundovaných kantorů. Státnice až na marxismus-leninismus zase v pohodě. A hurá do praxe na Povodí Ohře do Chomutova. To už s rodinou.

Nástup mi ulehčila předcházející práce na diplomce zadaná mým výborným prvním šéfem Ing. Cidlinským z vodorozvoje. Přesto úkol „než půjdeš na vojnu tak udělej manipulační řád VD Jezeří“ mne trochu zaskočil. O čem to mluví? Co to je? Proč já? To už mám jako něco dělat? A sám? Hmmm, jo hochu, máš to štěstí, že dostáváš prostor, důvěru a dobré zázemí a teď se ukaž! Za měsíc mám nově koncipovaný manipulák v deskách a připravený na projednání a schválení. To už ale frčím na vojnu …

Po vojně stěhování rodiny od Prahy do nového bytu v Jirkově. To už jsme čtyři se dvěma kluky. V práci opět prostor, důvěra, zázemí a hlavně nové a velké výzvy. Manipulační řády velkých soustav nádrží - to tu dosud v Čechách nebylo. Sálový počítač RPP 16S se pořádně zapotil při simulaci provozu soustavy na Ohři. Úzká spolupráce s výzkumákem a fakultou, profesory Nacházelem, Paterou a okrajově i Votrubou. Na popud profesora Patery jsem i několikrát přednášel studentům, což byla zajímavá zkušenost. Zcela nová koncepce vodohospodářských řešení, ale i forma manipulačních řádů se odrazila i do nové normy. Dokonce byla podnětem pro zpracování nové normy pro MŘ vodohospodářských soustav. Dostal jsem i možnost si přičichnout k přehradám a první spolupráce s profesorem Brožou na úvahách zlepšení funkčnosti VD Nechranice, která se naplnila až o mnoho let později rekonstrukcí bezpečnostního přelivu.

Rok 1989 přinesl nejen změnu režimu, ale narodila se mi i dcera a přišla příležitost k podnikání. S kolegou jsme se chopili již tehdy velmi žádané oblasti malých vodních elektráren. Několik projektů a stavba vlastních tří MVE přinesla zkušenosti k nezaplacení. Zůstal jsem i nadále na Povodí Ohře, ale skryt jako běžný dispečer na vodohospodářském dispečinku.

Po změně zákonů a rozchodu s kolegou jsem na počátku roku 1993 přestal s podnikáním. To bylo impulsem k mému jmenování vedoucím vodohospodářského dispečinku Povodí Ohře. Tady mne čekaly další výzvy. Především obhájit postavení a význam dispečinku uvnitř podniku a hlavně připravit a realizovat kompletní rekonstrukci s využitím ještě tehdy nedostupné a embargované technologie. Společně s kolegou Ing. Klečkou se to opět během poměrně krátké doby povedlo a položili jsme pevné základy moderních vodohospodářských dispečinků. Námi navržený a realizovaný systém plně slouží dosud, samozřejmě po průběžných úpravách a doplnění a na nové technologické bázi.

Jedním ze základních úkolů dispečinku je řízení soustavy Povodí Ohře, včetně mimořádných situací, tedy i za povodní. Právě úspěšné řízení povodňových situací mi v březnu 1995 přineslo nabídku na převzetí největšího závodu v rámci Povodí Ohře – závodu Chomutov. Přišla tedy další výzva. Stal jsem tehdy nejmladším ředitelem závodu a to mezi „starými mazáky“. Nic záviděníhodného. Podařilo se mi ale opět si vytvořit prostor, důvěru a zázemí. Čekala mne kompletní reorganizace a přeuspořádání závodu a především zahájení komplexního programu oprav, modernizace a rekonstrukcí svěřeného několikamiliardového majetku. A už to běželo – privatizace MVE Kadaň a její modernizace, úplná modernizace hydrocentrály Nechranice s kompletní výměnou technologie, rekonstrukce čerpací stanice Stranná a systému Průmyslového vodovodu Nechranice (PVN), výstavba malých vodních elektráren Ervěnický koridor, skluz Jirkov, VD Jirkov, Újezd, Klášterec nad Ohří, PVN, Přísečnice, Všechlapy, opravy a rekonstrukce na vodních dílech, včetně domků hrázných, sanace betonových konstrukcí, úpravy a opravy na tocích.

Velká povodeň v létě 2002, která zasáhla nejen jižní a střední Čechy, ale ve druhé fázi i hřeben Krušných hor v mé správě, byla další zkouškou. Na Cínovci byl zaznamenán u nás v ČR dosud největší pozorovaný jednodenní srážkový úhrn za 24 hodin přesahující 400 mm. Další výzva byla v rychlém a bezodkladném řešení povodňové situace a následném odstranění povodňových škod. Díky generálnímu řediteli Ing. Pondělíčkovi a vyhlášenému krizovému stavu jsme měli volné ruce. Do týdne byla voda všude zpět ve svých tocích a do konce roku všechny poškozené úseky toků zabezpečeny. Následovalo období odstraňování povodňových škod po zpracování studií a z dotačního programu ministerstva zemědělství.

V roce 2004 se nám podařilo z programu PHARE dokončit rekonstrukci středního pole bezpečnostního přelivu VD Nechranice, čímž bylo završeno mnohaleté úsilí o zlepšení vodohospodářských funkcí vodního díla. Projekt tohoto velkého díla zcela nepochopitelně pominul retenční funkci nádrže a další úsporná řešení (spodní výpusti, apod.) značně komplikovala následný provoz a využití. Při přípravě rekonstrukce se mi podařilo prosadit i díky Ing. Sakařovi z VD TBD Praha a panu Dragonovi vlastní technické řešení, které bylo v zásadě i realizováno a vycházelo z mých počátečních úvah z roku 1988. Rekonstrukce přinesla zcela nové možnosti řízení a provozu vodního díla Nechranice a podstatně zvýšila jeho retenční schopnosti. V roce 2014 jsem inicioval zahájení přípravy rekonstrukce krajních polí stejného bezpečnostního přelivu.

I v dalším období probíhala s mým přispěním řada zajímavých a mnohdy výjimečných realizací a staveb. Namátkou zmíním zatápění zbytkové jámy lomu Ležáky – jezero Most, generální oprava MVE Kadaň, rekonstrukce VD Janov, zásobování elektrárny Prunéřov vodou, oprava přívodního řadu z VD Fláje na úpravnu vody Meziboří, generální oprava turbín hydrocentrály Nechranice, rekonstrukce MVE skluz Jirkov, VD Jirkov, Ervěnický koridor, Klášterec nad Ohří, Újezd, atd. atd.

Samostatným oddílem byla práce na seznamování vlastních lidí s působností a prací podniku. Po roce 2000 jsem připravil řadu dnů otevřených dveří pro zaměstnance a objížděli jsme vodní díla i realizace zajímavých staveb. V roce 2008 jsem však zvolil nový profil – tři dny na kolech po našem povodí. Akce Tour de Agara od pramene Ohře až po ústí do Labe s vodou z pramene. Akce pro zhruba 90 lidí měla úspěch a tak následovaly podobné ještě v letech 2009, 2010, 2011, 2012 a 2014 po celém území Povodí Ohře. Heslo chléb a hry by mělo patřit k moderním společnostem. A znalost vlastního podniku lidi více stmeluje. Další významnou a dnes již běžnou aktivitou byly dny otevřených dveří pro veřejnost jako oslava 100 let VD Kamenička v roce 2004, 50 let VD Fláje 2013, 100 let VD Janov v roce 2014 a den otevřených dveří na VD Fláje k výročí Moldavské dráhy v roce 2015.

Rozchod s Povodím Ohře pro mne nebyl určitě jednoduchý, ale byl rozchodem z rozumu, v klidu a bez velkých emocí. Dovedlo nás k tomu oboustranné poznání o rozdílných náhledech na další fungování a řízení podniku. Nejsem úředníkem a nikdy asi nebudu. Jsem praktikem, zaměřeným na provoz a řešení jeho potřeb. Jsem rád, že jsem byl Povoďákem a měl tu čest být u toho. Povodí Ohře je velmi dobrá značka, značka vysoké kvality a přeji mu, aby to tak bylo i v budoucnu. Bude mi vždy ctí a budu rád spolupracovat nadále na zajímavých projektech, pokud však bude prostor a zájem ...

Další profesní příběh naleznete na stránce MOJE PRÁCE